Na ementál má chuť Eda:
„Já nikomu kousnout nedám!
Je to jen můj ementál,
mám ho v erbu a jsem král!“
Ema skáče po elipse
nakreslené na chodníku,
ene bene, elce pelce,
sypej z kola, podvodníku!
Evžen skuhrá: „To je nápor,
nestačí mi vůbec dech.
Pořiďte mi eskalátor,
nechci chodit po schodech.“
Éčko napsat, to je lehčí
než počítat rovnice.
Uděláme rovnou čáru
a na ni tři kolmice.
F
Na F dejme všichni pozor,
ať ho správně píšeme -
- fiala, fík, frňák, fosfor,
ale včela, ta už ne!
Efko zní nám v uších mile,
F má fortel fajnový,
F je fešák v plné síle,
žádný frajer libový!
Franta funí: „To je fuška,
složit fůru polínek.
Až však začne vítr fučet,
zahřeje mě ohýnek.
Fotograf pak vyfotí mě
u fontány s fíkusem,
s dlouhou fajfkou po dědovi,
s příčnou flétnou za pasem.“
Kdo chce Efko umět napsat,
ať si vezme pravítko,
k jedné tenké svislé čáře
přirýsuje rovnítko.
G
Na golfu se Gustav chlubí:
„Jsem génius golfový!
Když odpálím, míček skáče,
jako by byl gumový.“
„Na grepy jsem alergický!“
káže potom v kuchyni.
„Knedlík s masem, ten sním vždycky,
vařte guláš, vážení!“
N globusu vyznačil si
místa, kam chce na výlet,
nejlepší by, Gusto, bylo,
objet rovnou celý svět!
Hrst granulí do zásoby
pejskovi dej do sáčku,
učebnici gramatiky
vezmi sebou do vláčku.
Během cesty, milý Gusto,
věnuj Géčku chviličku,
nauč se je tak, že k Céčku
přimaluješ pomlčku.
H
H je havran v starém hradu,
harmonika tahací,
H je hrdý holub v sadu,
hlava plná legrací.
H je taky husí hlouček,
haleká nám v zahradě,
hokejista – malý klouček,
hbitá holka na hrazdě.
Herec ve hře hrůzostrašné
hrozí hákem na ruce,
Hynek, Hanka, Honza tleská,
hra sklízí jen ovace.
Holedbá se Helča Hrubá:
„Hezká jsem a hodná též,
můj hlásek je rajská hudba,
tohle vážně není lež!“
H je lehké, H je snadné,
H se samo napíše.
Přes silnici zkraje až sem
natáhneme slepýše.