Pohádka o 3 jednáních.
O s o b y :
Babička
Dědeček
Kašpárek
Honza
Drakulka Papulka, drak
Koza (stačí vystřižená ze čtvrtky)
Šmidra, dráb
Vrchní
Jeníček (dítko)
Selka
***
V ý p r a v a :
1. jednání: Náves (vpravo chaloupka,před ní lavička)
2. jednání: Dračí sluj (na scéně po zemi kameny)
3. jednání: Náves.(jako v 1. jednání)
***
I. jednání
(Náves, před domem lavička)
Výstup 1.
babička, dědeček (oba na scéně)
Babička: Dědečku, tak se mi to nějak nelíbí! Zdá se mi, že nastávají zlé časy. Vesnicemi prý prochází dráb s panem vrchním a vybírají pení ze pro pana krále.
Dědeček: Není možná! Pan král, takový pán a že by neměl peníze!? Ne, to není možné, zvláště když se letos na polích tak málo urodilo! Mezi lidmi začíná hlad, a to je v chaloupkách zlý host. Snad nebude pan král takový nelida!
Babička: Ještě, že máme tu kozičku, ta nám přece jen trochu toho živobytíčka dá. Ale nevím, nevím, jak dlouho si ji udržíme. Za chvíli ji nebudeme mít dát co žrát. I té trávy je letos málo. Je taková nizoučká a řiďoučká. Ba, budou to chudá sena.
Dědeček: (dívá se vlevo) Podívej se, babičko! Už ta nevítaná návštěva jde k nám!
Výstup 2.
dědeček, babička, vrchní, dráb
Vrchní:
Dráb: (přicházejí zleva)
Dráb: Tak si chystejte peníze!
Babička: (padne před vrchním na kolena) Milost pane, moc vás prosím, abyste nám nebral naše poslední živobytí. Copak si jen bez té kozičky počneme!?
Vrchní: Však vy se už nějak uživíte. A koukejte co nejdřív sehnat peníze, jinak vám zabavíme i tu vaši chalupu.
Dědeček: Teď už nám nezbude nic jiného, nežli abychom šli žebrat.
Babička: (vstane)
Dráb: (vchází zprava s kozou) Tak jen pojď malá a neboj se! My tě jenom hezky prodáme a penízky si necháme – ech, chci říci, že je dáme panu králi, není-liž pravda, pane vrchní?
Vrchní: No tak vidíte, vy holoto jedna, že to jde. Ale musí se chtít! Drábe – jdeme!
Vrchní:
Dráb s kozou: (odcházejí vpravo).
Výstup 3.
(dědeček, babička, Kašpárek, Honza)
Babička: Copak si jenom teď, dědečku, počneme? Kozičku, naše jediné živobytíčko nám vzali a chystají se nám prodat i tu naši chaloupku! (sedá si na lavičku)
Dědeček: (přisedá si k babičce) Neběduj babičko! Snad se naskytne nějaká pomoc! Věřím, že dobří lidé ještě nevymřeli.
Honza: Hm, hm, ale co?
Kašpárek: Tak se mi zdá, že jsem už na to přišel. Nu ano! Už to mám! Honzo – jdeme!
Honza: No jo, ale kam?
Kašpárek: Neptej se, a uvidíš!
OPONA
II. jednání
(Dračí sluj – kameny - šero)
Výstup 1.
(Honza, Kašpárek)
Honza:
Kašpárek: (oba na scéně)
Kašpárek: Tak už jsme na místě.
Honza: No konečně! Kam jsi mě to Kašpárku zavedl?
Kašpárek: Honzíčku, ty jsi jinak hodný chlapec, který však všechno brzy zapomene. Tady přece bydlí náš přítel Drákulka – Papulka.
Honza: Hrome Kašpárku, na toho jsem úplně zapomněl! Jenže – co s ním? On přece také žádné peníze nemá.
Kašpárek: Poslouchej Honzo, co jsem vymyslel. Požádáme Papulku, aby šel s námi do vesnice. Víš přece sám, že je to hodný drak, který ani kuřeti neublíží. Ale strach z něho jde přenáramný. Takže našeho Papulku přivedeme do vesnice a až ti dva výtečníci přijdou zase k těm chudým staroušků zabrat jejich chaloupku, ukážeme jim Papulku.
Honza: Už ti Kašpárku začínám rozumět. Papulka je pěkně postraší a oni utečou.
Kašpárek: No vidíš, Honzíku! Jenže než necháme utéci, tak budou muset stařečkům slíbit, že už jim tu chaloupku nikdy neprodají a že jim budou muset vrátit….No, hádej co?
Honza: To je jasný. Přece kozu!
Kašpárek: Tak vidíš, jak ti to jde. Přesně takhle jsem to vymyslel. Teď tedy zavolám na Papulu. Papuláčku! Dráčku Papuláčku, kdepak jsi?
Výstup 2.
(Kašpárek, Honza, drak Papulka )
Papulka: (vyleze zleva) Chrrrrrr! Kdopak se to odvážil vstoupit bez mého povolení do mého revíru! Kdo byl tak smělý, ať se ozve a já ho zato zničím!
Kašpárek: Ale, ale, Papulko! Jakpak to vítáš své hosty? Vždyť ty přece nejsi tak zlým, jakým se stavíš! To jsem přece já, Kašpárek a tuhle vedle mne je Honza, tak nedělej, že nás neznáš!
Papulka: Ááááá, to jste vy, kamarádi? Copak vás přivedlo za mnou, za drakem samotářem?
Honza: Podívej se Papulko. Pan vrchní s drábem zabavili u nás ve vsi dvěma moc hodným, starým lidem kozu, která byla jejich jediným živobytím, a to jen proto, že nemohli zaplatit panu králi poplatky, které na nich chtěl. A tak tady Kašpárek přišel na to, že.…
Kašpárek: No – že ještě až se vrátí zabavit chaloupku, jak slíbili, pokud jim stařečkové pro pana krále nezaplatí dvacet zlatých, tak bys je mohl trochu postrašit. Co tomu říkáš?
Papulka: Ale kamarádi, velmi rád! Ona by to mohla být docela pěkná legrace!
Honza: To bych řekl.
Papulka: Víte co? Mne už to samotného tady nebaví. Já se tady totiž strašně nudím. Vaše nabídka mi přišla docela vhod, a tak tedy půjdu s vámi. Věřte mi, že bych nejraději zůstal u vás ve vsi už natrvalo. Snad bych tam mohl být lidem nějak užitečný. Co tomu říkáte?
Kašpárek: Sláva! To už máme napolovic vyhráno! Samozřejmě Papulko, že budeš moci zůstat u nás. Však už pro tebe něco vymyslíme.
Honza: Tak už zbytečně nemluvme a pojďme, aby pan vrchní s drábem nakonec nebyli ve vesnici dříve, než my. To by pak všechno mohlo dopadnou trošku jinak, nežli jak si to tady malujeme!
OPONA
III. jednání.
(Náves jako v 1. jednání)
Výstup 1.
(Kašpárek, Honza)
Kašpárek:
Honza: (oba jsou na scéně)
Kašpárek: Dobře jsi Honzo ukryl Papulku?
Honza: Neboj se, Kašpárku! U nás v kůlně ho nikdo hledat nebude a ani ho tam nikdo neuvidí.
Kašpárek: No – a my se teď tady někde poblíž schováme, abychom viděli, co se bude dít dál. Jakmile Honzo uvidíš, že se pan vrchní s drábem blíží, rychle doběhneš domů pro Papulku.
Honza: (odchází vlevo)
Kašpárek: (odchází vpravo)
Výstup 2.
(vrchní, dráb, babička)
Vrchní:
Dráb: (oba vcházejí zleva)
Vrchní: (k drábovi) Zabouchal na tu chaloupku!
Dráb: (přistupuje k chaloupce a buší na ni)
Babička: (pochvíli vyjde zprava) Copak si přejete, vzácní pánové? Kozičku jste nám už vzali a nic jiného nemáme! Jsou z nás teď žebráci!
Vrchní: Omyl! Žebráci z vás teprve budou, není-liž pravda drábe? Přišli jsme vám totiž zabavit tu vaši chaloupku. Tak řekni tomu svýmu starýmu, ať se pěkně sbalí a ať už jste oba pryč! Chalupa se prodá, není-liž pravda drábe?
Babička: (padne před vrchním na kolena)Mějte prosím vás, milostivý pane, s námi alespoň trochu slitování! Kampak bychom šli? Co bychom si počali? Kdo si uváže na krk dva staré lidi, aby mu byli na obtíž?
Vrchní: Kam půjdete, to už mě vůbec nezajímá, není-liž pravda drábe? Mne teď zajímají jenom peníze. Dejte peníze – a můžete zůstat. Nemáte-li – tak táhněte!
Babička: Žádné peníze nemáme!
Vrchní: Tak hybaj odtud!
Babička: (vstane) Dobře tedy – půjdeme. Ale ani vám, ani panu královi ty peníze za naši chaloupku štěstí nepřinesou. Připravíme se tedy na cestu a půjdeme žebrotou od chalupy k chalupě. (odejde vpravo).
Vrchní: Viděj, drábe, takhle se musí na tu žebráckou holotu, není-liž pravda?
Výstup 3.
(vrchní, dráb, Papulka, Kašpárek, selka)
Selka: (vběhne zleva na jeviště) Lidičky, lidičky, spaste se! Leze sem strašný drak! (uteče vpravo – za scénou: Lidičky, lidičky, spaste se….)
Vrchní: Co je to za nesmysl? Inu nějaká bláznivá ženská!
Papulka: (vyleze zleva) Chrrrrr. Tak kdepak mám tu potravičku? Slibovali mi nějaké dva človíčky, že prý budou obzvláště chutní, protože jsou ze zámku. Chrrrrr. (leze k vrchnímu a drábovi) Aha! Tady jsou!
Vrchní: Dr…dr…dra…áááák! (chce utéci vpravo)
Kašpárek: (vběhne zprava proti vrchnímu) Ale, ale, kampak, pane vrchní? Copak se přihodilo, že máte najednou tak naspěch? Jindy máte času habaděj!
Vrchní: (ukazuje na Papulku) Dra-áák! Ta-ta-tám!
Kašpárek: Aha! Tak se mi pane vrchní zdá, že vám nějak začíná téci do bot. Ale věřte mi, to je mně vás moc a moc líto. Když si jen pomyslím, jak vás ten strašný drak bude baštit!
Vrchní: Jééééééé!
Kašpárek: Až mu budou mezi těmi jeho strašnými zuby ty vaše kostičky pěkně křupat – brrrr! Nechtěl bych být teď na vašem místě!
Vrchní: Jémináčku, jenom to ne!
Kašpárek: No – já bych vám, pane vrchní mohl pomoci, ale to byste mi musel něco slíbit.
Vrchní: Všechno, všecičko udělám, co jen budeš chtít, jenom tě prosím (padne před Kašpárkem na kolena) zachraň mě před tou příšerou!
Papulka: Já že jsem příšera? Uáááááá, pusťte mě a já ho sežeru!
Vrchní: (vyskočí a schovává se za Kašpárka) Ne, ne, nééééé!
Kašpárek: Slibujete pane vrchní, že necháte babičku s dědečkem na pokoji, aby zde mohli nerušeně trávit další dny svých životů a že už nikdy vás, ani ve snu nenapadne, prodat tu jejich chaloupku? Slibujete?
Vrchní: Slibuji, slibuji, ať si v ní třeba až do smrti hospodaří. Já už je nechám na pokoji. Já už si té jejich chalupy nikdy ani nevšimnu.
Kašpárek: A co koza? C o s ní uděláte?
Vrchní: I tu kozu jim vrátím.
Kašpárek: Jenže se stala chyba, pane vrchní, kterou teď budete muset napravit, protože tu kozu jste jim vůbec neměl brát, a právě o to napravení chyby to budete mít dražší.
Vrchní: Co tedy ještě chceš?
Kašpárek: Vrátíte starouškům nejen kozičku, ale přidáte k tomu ještě dobrou dojnou krávu. Co tomu říkáte?
Papulka: Chrrrrrrrrrrrrr Uáááááááááááá
Vrchní: A-a-a-a-no. Krávu a dojnou kozu, eh – opačně; kozu a dojnou krávu. Ano prosím.
Kašpárek: No jo! Jenomže co s krávou, když se nemá kde napást, viďte pane vrchní?
Vrchní: A-a-a-a-no, pěkně prosím, co s krávou, když se nemůže napást.
Kašpárek: Takže vám, pane vrchní, nezbude asi nic jiného, nežli abyste k té kravičce přidal ještě takový hezký kousek palouku.
Vrchní: (ošívá se) No, když já …..
Papulka: Chrrrrr Uáááááááá
Vrchní: Hned, hned prosím. Ano pa-pa-palouk.
Kašpárek: Tak tedy pane vrchní, teď prosím dávejte dobrý pozor. Já to pro pořádek ještě zopakuji, abyste měl lepší přehled o tom, co jste tady slíbil, jelikož vidím, že jste strachy celý bez sebe. Necháte stařečkům chaloupku, vrátíte jim kozičku a přidáte k ní dojnou krávu s paloukem. Slibujete?
Vrchní: Slibuji, jen už prosím tě tu obludu odveď!
Kašpárek: A do smrti necháte babičku a dědečka na pokoji.
Vrchní: Nechám na pokoji. Ani si jich nevšimnu.
Kašpárek: Dobrá, to jsem chtěl slyšet. Honzo, Honzo!
Kašpárek: (k drábovi) A vy, drábe, teď přivolejte sem babičku s dědečkem!
Dráb: (přistoupí k chaloupce a bouchá na ni) Halóóó´! Babičko, dědečku, pojďte nachvilku sem!
Výstup 4.
(vrchní, dráb, Papulka, Kašpárek, Honza)
Honza: (vejde zleva) Tak co, Kašpárku. Vypustil jsem Papulku včas?
Kašpárek: V pravý čas Honzíčku. Ale prosím tě, odveď teď Papulku, sice nám tady pan vrchní s panem drábem umřou strachy.
Honza: Nevídáno! Tak pojď, Papulko! no tak pojď! (hladí ho) Hodný dráček, hodný.
Papulka:
Honza: (odejdou vlevo)
Výstup 5.
(vrchní, dráb, Kašpárek, babička, dědeček)
Babička:
Dědeček: (oba vejdou zprava)
Kašpárek: (přistoupí k babičce a dědečkovi) Tak, babičko a dědečku, tady pan vrchní vám chce něco moc důležitého říci. (k vrchnímu) Tak pane vrchní,m řekněte tady těm starouškům, co jste mi tu prve slíbil.
Vrchní: Nóóó, ehm, jaksi, tóóó. Já už vlastně ani nevím.
Kašpárek: Tak vy už pane vrchní nevíte? Vy už si to asi nepamatujete, že?
Vrchní: Ne, nepamatuji.
Kašpárek: Jejejeje! To je mi ale moc líto, že vám budu muset tu vaši paměť trochu osvěžit. A víte jak?
Vrchní: Ne, nevím. Nemám tušení.
Kašpárek: Docela jednoduše. Zavolám Honzu, aby se sem zase vrátil i s tím strašným drakem, a pak, pane vrchní, pak bude s vámi doopravdy zle. Móóóc zle!
Vrchní: Pro pánakrále, jenom to ne! Já už si to zapamatuji. (k babičce a dědečkovi). Do smrti si vás ani nevšimnu. Vrátím vám kozu a přidám dojnou krávu s paloukem.
Dědeček: Mne snad klame sluch!
Babička: To není možné! Vždyť ještě před chviličkou nám chtěl prodat střechu nad hlavou!
Kašpárek: Inu, pan vrchní po kratší rozmluvě se mnou a po zvážení celé situace moudře usoudil, že se mýlil a byl přitom stižen náhlým záchvatem soucitu s pojeného s velkomyslností, že? A nyní pane vrchní, abyste snad poslal tuhle drába pro kozu a pro kravičku. Co tomu říkáte?
Vrchní: A-a-a-no prosím. Drábe! Šel a přivedl tu kozu a z královského chléva pak sem ještě dovedl jednu dojnou krávu.
Dráb: Jak poroučíte vzácný pane! (Odejde vlevo)
Kašpárek: (k vrchnímu) Nu, a co ještě takhle pokání, pane vrchní?
Vrchní: Po-po-potkani? To jsou snad myši. Tak těch tady je plno!
Kašpárek: Nikoliv potkani, ale po-ká-ní.
Vrchní: Pokání? Co to je?
Kašpárek: Ale to nic není a přitom je to taková dobrá věc. To si takhle pěkně kleknete, sepnete hezky ručičky a moc a moc prosíte za odpuštění.
Vrchní: Ano,moc a moc za odpuštění. Ano prosím.
Kašpárek: Takže na kolena, pane vrchní!
Vrchní: Na co?
Kašpárek: Říkám na kolena! Tady, před babičkou a dědečkem, přitom je pěkně poprosíte o odpuštění zato, že jste jim způsobil tolik zármutku a bolesti.
Vrchní: Na kolena a odprosit!? Já, vrchní!?
Kašpárek: No, když se vám to pane vrchní zdá nedůstojné vašeho úřadu, tak samozřejmě, že nemusíte. To ne! V žádném případě vás nenutím. Ale v tom případě zavolám Honzu s drakem a….
Vrchní: Pro pánajána, jen to ne! To se raději potkám! (padne před babičkou a dědečkem na kolena)
Kašpárek: No vidíte pane vrchní, jak vám ten začátek šel docela hezky a přitom tak lehce. A teď hezky po mně opakujte! Babičko a dědečku…
Vrchní: Babičko a dědečku…
Kašpárek: Já vás moc prosím za odpuštění….
Vrchní: Já vás moc a moc prosím za odpuštění…
Kašpárek: Že jsem vám způsobil…
Vrchní: Že jsem vám způsobil….
Kašpárek: Tolik bolesti.
Vrchní: Tolik bolesti.
Kašpárek: (k babičce a dědečkovi) Tak co tomu říkáte stařečkové? To se nám ten svět mění, co?
Dědeček: Já jsem jako v Jiříkově vidění!
Babička: Člověku se tomu ani věřit nechce. Kdepak bych si kdy pomyslela, že před námi bude klečet sám pan vrchní!
Kašpárek: Myslím si, že mu neuškodí, když alespoň trochu okusí jaké to je a jak asi bylo lidem, které sám tolik ponižoval. Kolik jich jen před ním klečelo a zbytečně!
Babička: A Kašpárku, jakpak dlouho tady bude muset pan vrchní takhle klečet?
Kašpárek: Dokud mu neodpustíte.
Babička: (k dědečkovi) Já vím dědečku, že pan vrchní okradl a šidil nejen nás, ale i jiné lidi. A to se přece nesmí. Ale když teď toho všeho lituje, slibuje, že se napraví , tak si myslím, že bychom mu to měli odpustit. Co tomu říkáš?
Dědeček: Asi máš pravdu, babičko. (k vrchnímu) Poslouchejte pane vrchní: My vám tady s babičkou odpouštíme.
Kašpárek: Tak jste to pane vrchní slyšel. Teď vstaňte (vrchní vstane) a polepšete se! Kdybychom se jen něco málo dozvěděli o tom, že jste porušil to, co jste slíbil, tak mějte na mysli, že Honza s drakem nejsou daleko. To si zapište za uši! A teď už raději jděte!
Vrchní: Klaním se, panstvo (uklání se) a přeji dobrý den. Drábe, šel se mnou!
Dráb:
Vrchní: (oba odcházejí vlevo)
Babička: A my teď dědečku půjdeme připravit chlév, abychom měli kam dát tu kravičku s kozičkou, až nám je sem dráb přižene.
Dědeček: Ba, ba, babičko. Budu ji muset připravit podestýlku, když přijdou až ze zámku. Ony tam asi trochu zpanštěly, a tak jim budu muset ukázat, že i my máme dobré vychování a víme, co se sluší a patří.
Babička:
Dědeček: (oba odcházejí vpravo).
Výstup 6.
(Kašpárek, Honza, Papulka, Jeníček)
Kašpárek: (volá do levých kulis) Honzo, Honzo, Papulko! Pojďte sem na chvilku! Musíme se ještě o něčem moc důležitém poradit!
Honza:
Papulka: (oba vejdou zleva)
Honza: Tak jsme tady.
Kašpárek: Musíme se ještě poradit, co uděláme tady s Papulkou.
Honza: No jo! On je hodný, ale lidé to nevědí a bojí se ho.
Kašpárek: Však oni si zvyknou, až poznají, jaký je Papulka dobrák. Ale jak jen začít?
Honza: Mám nápad!
Kašpárek: No konečně!
Honza: (volá vpravo do kulis) Hej, Jeníčku, pojď sem!
Jeníček: (přiběhne zprava) Copak mi chcete strýčku Honzo? (uvidí draka) Jéééé! Copak to je?
Honza: To je náš dobrý přítel drak. Říkáme mu Drákulka Papulka. Neboj se, nic ti neudělá, jen si ho klidně pohlaď!
Jeníček: (přistoupí k drakovi a hladí ho) Jééééé, ten je hodný!
Honza: (k Papulkovi) Co by jsi Papulko říkal tomu, kdybys pro začátek vozil děti tady po návsi? Kolotoče k nám tak často nejezdí a děti by z toho měli radost, viď Jeníčku?
Jeníček: No jejda! A jakou!
Honza: Tak co tomu říkáš, Papulko?
Papulka: Je to dobrý nápad. Rád udělám dětem radost!
Honza: Tak si tady Jeníčku na Papulku hezky sedni a pevně se drž!
Jeníček: (leze na draka)
Honza: Tak Jeníčku, pěkně jako na koni. A Drákulka Papulka tě pěkně sveze okolo návsi a až se dost povozíš, tak to běž říci i ostatním dětem, ať se také přijdou svézt.
Kašpárek: No Honzíčku, já se nestačím divit! To je nápad nad všechny nápady. Huráááá, ať žije Drákulka Papulka, huráááá!
Opona