Ententyky.cz

Výstava Dřevění komedianti představuje enigmatické loutky kočovných českých marionetářů zejména z 19. století. Všechny loutky jsou ze sbírky Marie a Pavla Jiráskových, kteří historické české loutky sbírají od osmdesátých let. Jako kurátoři připravili více než 25 výstav loutek v Česku i v zahraničí (Evropa, Čína, USA) a na dalších 15 expozicích se podíleli. Publikují odborné studie v časopisech i knihách. 

České loutkářství od konce 18. a počátku 19. století bylo živností, v jednotlivých rodinách či rodech předávanou závaznou tradicí. Rodiny loutkářů slavných dynastií, jako byli třeba Kopečtí, Dubští nebo Maiznerové, putovali s koníkem a vozem „vostavákem“ po vesnicích, neboť do velkých měst měli zakázaný přístup. Napodobovali evropský inscenační styl, převzali mezinárodní repertoár, ale co bylo významné - hráli ho česky. Jejich orientace na venkovské publikum mluvící česky a úplná izolace od městského divadelního vývoje je na straně jedné vyčlenila z tehdejšího oficiálního – mnohdy ještě německého – divadelního vývoje, na straně druhé znamenala vznik prvního opravdového českého profesionálního divadelního projevu. 

Nejrozšířenějším typem loutky byla marioneta vyřezávaná z lipového dřeva, vedená drátem a nitkami, kterou si loutkáři nechávali řezat profesionálními řezbáři. Každý z řezbářů vtiskl svým loutkám osobitý charakter, sahající od jednodušší řezby až po virtuózní uměleckou stylizaci umělců pracujících převážně pro kostely. V souvislosti s archaickou řezbářskou stylizací je občas zmiňován pojem tzv. lidového baroka, které v podobě sakrálních řezeb i kamenných plastik tvarosloví marionet jistě dlouhodobě silně ovlivňovalo. Svou barokní stylizací tak loutky českých marionetářů splynuly s duchovním rozměrem a výtvarným cítěním svého prostředí a lidu. Jejich velikost byla zpravidla 60 – 80 cm a byly často bohatě kostýmovány, včetně spodního prádla, protože byly chápány jako miniatura velkého herce. Ačkoliv se často připomíná, že z jejich váhy, velikosti i způsobu ovládání vyplýval jejich typický toporný neumělý pohyb, je nutné připomenout, že právě tato zdůrazněná animace byla od počátku znakem, který lidi dodnes k loutkovému divadlu přitahuje a fascinuje je. 

Výstava představuje na 50 marionet věhlasných řezbářů mirotických, novopackých, příbramských a pražských. Jde o loutky, s nimiž hrály české loutkářské rody Kopeckých, Flachsů, Nováků, Laštovků, Janečků, Lagronů a mnohých dalších. Marionety jsou ve výstavě zastoupeny včetně různorodého průvodního obrazového materiálu. Loutky totiž fascinovaly řadu českých výtvarníků, jejichž obrazy a grafiky expozici doplňují.