Ententyky.cz

Kapitola šestá: Bručoun na scéně!

Kapitola pátá: Zubařina, to je dřina

Kapitola čtvrtá: Mlsný jazyk, holé neštěstí

Kapitola třetí: Dobré vychování

Kapitola druhá: Tak pojď k nám...

Kapitola první: Hrošice odchází

Ch je chvilka chichotání, kůrka chleba na chroupání, Ch je naše chodba chladná, charakter má – o tom žádná!

E E jsou hrábě na travičku, E je hřeben pro Evičku. E je dráha pro tři běžce, E se učí velmi lehce.

A A je první v abecedě, A je prostě jednička, A – písmenko důležité, co spojuje slovíčka.

Ráno se Voděnka ospale zeptala: „Co teď? Co se bude dít?“

Martin s Voděnkou se ocitli na zemi a oba se rychle vsákli dovnitř.

Martin nejdříve zkoušel nešťastnu kapku utěšovat, i když pořádně nevěděl, jak.

Ráno se nebe obléklo do šedivého pršipláště a spustilo na zem vodu.

Na malém dvorečku pod svitem sluníčka slepičky zobají ze země zrníčka.

„Je to čím dál zamotanější,“ říkal si Oskar a bylo mu jasné, že takhle už to dál prostě nepůjde.

Oskara to, že kočka zmizela, vylekalo.

Kdeže jsme to skončili? Samozřejmě!

„Crrr, crrr, crrr,“ rozléhá se po celé škole zvonek.

Pastelky jak lité z duhy, jak princezny v kočáře,

Paní Zima sebou obvykle vodí Mráz. Tedy pokud je to ta Zima, s níž padají na zem velké sněhové vločky a kdy se na zahradách objevují sněhuláci.